Karel Čapek

"Válka s Mloky. Shrnutí"

Žil byl kapitán Van Toch.

Byl statečný námořník. Plul po různých mořích a oceánech.Chtěl najít mnoho perel, protože perly přinášely hodně peněz. Jednoho dnekapitán Van Toch připlul k malému ostrovu. Na ostrově bylo ticho a pusto. Nebylo tamvelké město, nebyly tam drahé domy. Kapitán doufal, že zde najde vzácné mušle s perlami.Vzal si své pomocníky a začal prozkoumávat pobřeží. Chodil po břehu, díval se na mořea hledal vhodné místo pro lov perel. Ale perel bylo málo a kapitán byl trochu smutný.

Jednou kapitán uslyšel zvláštní zvuk ve vodě. Přišel blíž a uviděl neobvyklámořská zvířata. Vypadala jako velcí ještěři. Lidé jim říkali Mlokové. Tito Mlokové uměliplavat a dokonce chodit po dně moře. Měli silné tlapy a silné ocasy. Kapitána to velmipřekvapilo, protože nikdy předtím taková zvířata neviděl. Přemýšlel: "Co jsou to zatvory? Mohou mi pomoci najít perly?" Rozhodl se zjistit, jak jsou chytřía zda jsou přátelští.

Kapitán vzal kus ryby a šel k vodě. Zavolal Mloka k sobě a podal mu rybu.Mlok přišel blíž a opatrně si rybu vzal z kapitánovy ruky. Kapitán se usmál. Pochopil,že Mlokové nejsou nebezpeční, pokud je nikdo nenapadá. Viděl, že se na něj dívajíchytrýma očima. Kapitán řekl svým lidem: "Zdá se, že jsme našli dobré pomocníky."Pak začal Mlokům dávat nože a další nástroje. Učil je hledat mušle na dně. Mlokovéplavali a přinášeli perly. Kapitán Van Toch byl s touto spoluprací velmi spokojený.

Když se kapitán vrátil do přístavu, vyprávěl lidem o svém novém objevu.Mluvil o Mlocích, kteří mohou pomáhat lidem při lovu perel. Lidé poslouchali jehopříběhy se zájmem. Mnozí nevěřili, že taková stvoření existují. Ale kapitán ukázaldůkazy: mnoho perel a fotografie Mloků. Bohatí obchodníci pak kapitánovi nabídlipeníze, aby jim dovezl více Mloků. Chtěli je využít při různých podvodních pracích.Kapitána to trochu znepokojovalo, ale chápal, že může vydělat hodně peněz.

Brzy se Mlokové začali vozit do mnoha zemí. Lidé je používali k lovu perel,k hledání podmořských pokladů a ke stavbě hrází u mořských břehů. Mlokové byli poslušní,plnili příkazy lidí a nestěžovali si. Dostávali potravu a nástroje. Lidé je také učilijednoduchá slova. Mlokové si

pamatovali pokyny, rozuměli příkazům a dokázali véstkrátké rozhovory. Všichni si mysleli, že je to výhodné a snadné. Mnoho lidí takzbohatlo.

Počet Mloků ale rychle rostl. Žili ve vodě a měli málo nepřátel. Učili se jedenod druhého a stávali se chytřejšími. Mlokové uměli stavět podvodní úkryty, dělat tamzákladny pro velké skupiny. Chápali, že dohromady jsou silní. Lidé je stále považovaliza obyčejné pomocníky, kteří nemohou ublížit. Ale Mlokové už přemýšleli osvé budoucnostia svých právech.

Postupně se Mlokové naučili číst a psát. Někteří Mlokové začali rozumět novinám,knihám a lidským zákonům. Nelíbilo se jim, že je lidé používají jako levnou pracovní sílu.Chtěli více svobody. Ale lidé si toho nevšímali. Viděli jen výhodnou práci a peníze.Mlokové stavěli přístavy, hráze, posilovali pobřeží. Moře a oceány se stávaly vhodnějšímipro obchod a cestování. Vlády přímořských zemí to těšilo. Všichni si říkali: "Mlokové jsouužiteční, proč se znepokojovat?"

Ale jednou v novinách vyšly zprávy, že Mlokové začali požadovat více místaod lidí. Říkali: "Je nám těsno ve vodě, chceme rozšířit mořské dno. Ať lidé postavípro nás více malých zátok a hrází." Lidé se nejprve smáli: "To je zvláštní! PročMlokové potřebují víc místa, když už stejně žijí ve vodě?" Ale Mlokové odpovídali:"Je nás moc, rosteme a máme rodiny. Chceme mít dost prostoru."

Po nějaké době začali Mlokové sami rozšiřovat pobřeží. Kopali kanály,podrývali skály a ničili břehy, aby moře proniklo hlouběji do pevniny. Lidé zpočátkunechápali, proč se to děje. Mysleli si, že jde o přírodní katastrofy. Ale pak zjistili,že to dělají Mlokové. Chtěli zvětšit své životní území, protože jich bylo stále víc a víc.

Vlády různých zemí se začaly touto situací zabývat. Svolávaly porady, psalyzprávy, diskutovaly, jak Mloky kontrolovat. Ale Mlokové už byli silní. Mohli pracovatve dne v noci, mohli se potopit do hloubky a ničit základy budov. Lidé se začali báto své pobřežní města. Někteří říkali: "Možná bychom se měli s Mloky dohodnout a dátjim část oceánu, aby nám neničili břehy." Jiní si mysleli, že je nutné Mloky zničit.

Jenže zničit Mloky nebylo lehké. Byli všude. Miliony Mloků žily u břehů různýchkontinentů. Měli své vůdce, svou organizaci. Komunikovali pod vodou a měli sítěpodvodních stanic. Lidé podcenili jejich schopnost myslet a plánovat. Mlokové říkali:"Lidé nás využívali jako pracovní sílu, teď my použijeme své znalosti a svoji moc."

Začaly konflikty. Mlokové začali otevřeně ničit města na pobřeží. Zvedali hladinuvody, vyhazovali do povětří hráze, ničili přístavy a způsobovali obrovské škody. Lidé sesnažili bránit zbraněmi. Ale Mlokové měli přístup ke stejným zbraním, protože je lidésami učili různým technologiím. Mlokové dokázali plavat pod loděmi a potápět je. Umělise přiblížit k pobřeží a klást miny. Brzy noviny psaly o opravdové válce s Mloky.

V této válce jednali Mlokové chytře. Neútočili na hory nebo pouště. Ničili jenpobřežní oblasti, protože tam se jim dařilo nejlépe. Lidé se snažili o mír, ale Mlokovépožadovali víc území u vody. Říkali, že pevnina je nezajímá, ale lidé musí odevzdat všechnapobřeží. Vlády se začaly hádat mezi sebou. Někteří chtěli společněbojovat. Jiní simysleli: "Nemůžeme porazit bytost, která žije ve vodě a ovládá moře."

Postupně voda stoupala, protože Mlokové ničili břehy a hráze.Mnoho pobřežních měst bylo zatopeno. Miliony lidí přišly o domov. Začal hlad, protožezemědělství bylo zničeno slanou vodou. Obchod se zastavil, lodě nemohly bezpečněplout po moři. Lidé si uvědomili, že jejich chamtivost přinesla vážný problém. Dřívemysleli jen na levnou sílu Mloků a nebrali je jako rovné bytosti.

V zemích vypukly spory. Každá země chtěla chránit své pobřeží a své obyvatele.Ale Mlokové útočili všude. Jejich vojska vycházela z moře na různých místech.Vojenské lodě se potápěly v bojích s Mloky. Ti využívali podvodní útoky a zbraně, kteréjim lidé sami dali. Někteří odvážní vědci se snažili vyvinout speciální systémy protiponorkám nebo jedovaté látky do vody. Ale to škodilo přírodě i lidem.

Lidé začali chápat, že Mlokové nechtějí jen obranu, ale i rozšiřování svého území.Měli plány změnit pobřeží celého světa pro své potřeby. Chtěli, aby bylo moře většía pevnina menší. Věřili, že země patří všem, ne jen lidem. Mnozí politici mluvilio vyjednávání, ale Mlokové už lidi nepovažovali za rovnocenné. Pamatovali si, jak jelidé využívali jako otroky. Teď Mlokové říkali: "Jsme silnější. Vezmeme si, co chceme."

Některé země se snažily vyjednávat a dát část pobřeží Mlokům, aby ochránily svádůležitá města. Ale Mlokové pokračovali v útocích. Viděli, že se lidé nedokážou sjednotit,protože se každá země bojí, že ztratí vlastní zdroje. Mlokové ale postupovali společněpo celém světě. Posílali zvědy k různým břehům a najednou útočili.

Život v pobřežních oblastech se stal nemožným. Lidé museli odcházet do vnitrozemí.Mnoho přístavů a mol bylo zatopeno. Ekonomika se

zhroutila. Země procházely velkou krizí.Mnoho lidí přišlo o práci, dům i rodinu. Svět upadl do chaosu, protože všechny státyspoléhaly na mořeplavbu a obchod. Teď moře patřilo Mlokům.

Hluboko ve vnitrozemí lidé stavěli nová města. Ale chyběly jim suroviny,protože většina obchodu probíhala přes moře. Vznikl hlad, nemoci a zmatek - to všebylo důsledkem války s Mloky. Noviny psaly o katastrofě a konci starého světa. Vědci sesnažili hledat nové způsoby pěstování potravin, nové zdroje energie. Bylo to však těžké,lidé se báli budoucnosti.

Někteří odvážní cestovatelé se snažili kontaktovat Mloky a vyjednávat.Mlokové ale odpovídali: "Už vám nevěříme. Donutili jste nás pracovat, a teď chcete mír?Vzali jste nám svobodu, a teď trpíte. Je to spravedlivé." Ale existovali i Mlokové, kteřílidi litovali. Nabízeli jim útočiště na speciálních platformách na moři. Říkali: "Ne všichnijsme zlí. Někteří chápeme, že je potřeba přátelství." Takových Mloků bylo ale málo avládli hlavně ti bojovní, kteří chtěli pokračovat ve válce.

Pak lidézačali svolávat velké konference. Přišli politici, vědci, vojáci.Přemýšleli: "Jak zastavíme Mloky? Možná zabijeme jejich vůdce? Nebo postavíme velikézdi na břehu?" Ale Mlokové byli silnější ve vodě. Zdi nepomáhaly, protože je Mlokovémohli ničit zevnitř. A zabít jejich vůdce bylo téměř nemožné, protože se Mlokové pohybovalirychle a ukrývali se na mořském dně.

Ubíhaly měsíce a roky. Pobřeží na planetě se měnilo. Místa, kde byly kdysipláže a letoviska, skončila pod vodou. Důležité památky a stavby spadly do moře. Lidépřišli o mnoho významných měst. Turismus zmizel. Rybolov skončil. Mnoho lidí se přestěhovalohlouběji do pevniny. Tam vznikaly obrovské tábory uprchlíků. Někdy tam nebylo dost vodya jídla. Lidé trpěli, zatímco Mlokové rozšiřovali svou podvodní civilizaci.

Nakonec byl svět rozdělen na dvě říše: říši souše a říši moře. Říše mořepatřila Mlokům. Budovali tam svá města, cesty a pevnosti. Využívali znalosti, které získaliod lidí. Měli hodně zbraní a technologií. Říše souše byla stále menší a slabší. Lidé sesnažili přežít bez zdrojů, které dříve získávali přes moře.

Nastal okamžik, kdy si lidé uvědomili, že s Mloky nemohou bojovat obvyklým způsobem.Potřebovali společný plán. Potřebovali celosvětová jednání. Ale kdo by mohl mluvit za celélidstvo? Země byly rozhádané. Vznikaly konflikty o poslední zdroje. Mlokové to sledovali.Viděli, že se lidé hádají a nechtějí se sjednotit.

Někteří filozofové psali články: "Za to můžeme sami. Vytvořili jsme problém, kdyžjsme začali využívat Mloky jako otroky. Nemysleli jsme na důsledky. Naučili jsme jetechnologiím. Záviseli jsme na nich. Teď jsou Mlokové silnější než my. To je naše lekce.Musíme změnit vztah ke všem živým tvorům a k přírodě." Takové myšlenky ale mocnepomáhaly. Lidé stále hledali rychlé řešení.

O kapitánovi Van Tochovi už nikdo moc neslyšel. Prý odešel do důchodu a žilsám na vzdáleném ostrově, kde to všechno začalo. Cítil vinu, protože právě on objevilMloky pro lidi. Někteří si ale mysleli, že on nemůže za chamtivost obchodníků. Ať tak či onak,válka s Mloky pokračovala. A nikdo nevěděl, kdy skončí a jak dopadne.

Nakonec se někteří zoufalí vůdci rozhodli pro krajní opatření.Přemýšleli o výrobě mocné zbraně, která by Mloky zničila. Ale bylo třeba otestovatnebezpečné bomby, které by mohly zničit celou Zemi. Vědci namítali: "Když takovouzbraň použijeme, zničíme i lidi, zvířata a přírodu." Diskuse byla těžká. Jedni říkali:"Raději riskovat, než se vzdát Mlokům." Druzí odpovídali: "Zabijeme sebe i Mloky."

V této kritické chvíli se objevila malá naděje. Skupina vědců z různých zemínavrhla, aby se uzavřelo příměří. Vytvořili jazyk, kterým by mohli lidé a Mlokovélépe komunikovat. Chtěli Mlokům vysvětlit, že lidé pochopili svou chybu a chtějízměnit přístup. Ale bojovní Mlokovénechtěli mír. Říkali: "Je pozdě." Někteří Mlokové-mírotvůrci si však mysleli, že by aspoň měli lidi vyslechnout. Začala náročná jednání,plná nedůvěry. Lidé doufali: "Třeba se dohodneme. Neztratíme všechna pobřeží. Možnábudeme spolupracovat."

A tak se lidstvo ocitlo na rozcestí. Na jedné straně hrozilo, že se úplněpodřídí Mlokům a ztratí většinu souše. Na druhé straně tu byla šance najítnovou cestu, jak žít vedle podvodní civilizace. Ale budoucnost byla nejistá.Všude vládl strach a obavy. Lidé dělali nouzové plány, hledali vysoká místa na souši,kam nedosáhne voda. Mlokové mezitím upevňovali svou moc v mořích.

Tento příběh ukazuje, jak objevení nových tvorů může vést k radosti, ale paki k ničivé válce, která změní svět. Dříve lidé viděli v Mlocích jen pracovní nástrojpro výdělek a rozvoj průmyslu. Ale pak se Mlokové stali silnými a chytrými, chtělisvobodu a vlastní život. A lidé pochopili, že nesmějí nezodpovědně nakládat s přírodou,i když je to výhodné. Válka s Mloky se stala hrozným ponaučením: chamtivost, pýchaa krutost vedou ke katastrofě. Touha ovládnout každou živou bytost může skončitzkázou

celé civilizace.

Teď lidé žijí ve strachu. Vzpomínají, jak snadno přijali Mloky do služby.Pamatují si, jak se radovali z peněz a síly, kterou jim Mlokové dávali. Ale to všeskončilo velkou pohromou. Nyní lidstvo bojuje o přežití. Svět už není takový,jaký býval. Pobřeží jsou zatopená, města rozbořená. Jen čas ukáže, zda se lidé a Mlokovédokážou domluvit a žít spolu. Nebo přijde den, kdy pevnina zmizí pod vodou a světse stane říší Mloků.

Tak končí tento příběh o tom, jak malé objevení a chamtivost lidívedly ke globální katastrofě. Ale je to opravdu konec? Možná jednou lidé pochopí,že musí s každým živým tvorem zacházet šetrně, zejména pokud má rozum a city.Zatím však válka s Mloky pokračuje a osud světa je nejistý. Všem to připomíná,jak nebezpečné je podcenit sílu, kterou sami probudili.