její matka se několikrát vdala a teď žije v jiném státě, zatímco otec zemřel při nehodě, když byla malá. Vychovával ji nevlastní otec, klidný a hodný člověk. Christian pozorně poslouchal. Kdyžpřišlo na placení kávy, Ana chtěla sama zaplatit, ale Christian ji požádal, aby to nechala být. Byla z toho rozpačitá, protože neměla ráda, když za ni platí někdo jiný. Ale zároveň cítila, že je Christian zvyklý pečovat nebo možná kontrolovat všechno ve svém životě. Poté vyšli ven a on navrhl projížďku svým autem.

Během cesty se Christian zeptal, jestli nechce vědět o jeho životě víc. Ana upřímně přiznala, že ji velmi zajímá, ale nechápe, kým doopravdy je. On jí nabídl, že jí ukáže "něco důležitého". Zastavili u vysoké budovy. Vyjeli výtahem do jednoho z horních pater a Ana uviděla prostornou místnost s hudebními nástroji a velkými okny. Stál tam klavír a Christian si k němu sedl, zahrál tichou, smutnou melodii. Anu to překvapilo, nečekala, že má uměleckou stránku. Zeptala se ho, proč zní hudba tak smutně. Odpověděl, že je to část jeho pocitů, které se těžko vyjadřují slovy.

Za chvíli se vrátili k autu a Christian odvezl Anu domů. Cestou téměř nemluvil, jen na ni občas pohlédl. Ana cítila napětí a tajemství. Když se loučili, naznačil, že by s ní chtěl probrat něco zvláštního, jestli je připravená. Přikývla, ale netušila, o co jde.

Uběhlo pár dnů. Ana se měla učit na zkoušky, ale pořád myslela na Christiana. Chápala, že ji k němu něco přitahuje. Říkala mu v duchu "dokonalý muž", i když viděla, že je chladný a tajemný. Snažila se rozptýlit, ale nic nepomáhalo. Jednoho večera zavolal a nabídl, že ji vyzvedne. Ana souhlasila a on ji odvezl do svého luxusního bytu. Tam viděla velký obývací pokoj, drahý nábytek, obrovská okna s výhledem na město. Christian ji zavedl do útulného pokoje, kde si spolu sedli, aby si popovídali. Řekl, že jí chce ukázat smlouvu. Ana se divila a ptala se, o jakou smlouvu jde. Christian vysvětlil, že je to dohoda o "speciálním vztahu", ve kterém má on důležitá pravidla a podmínky.

Ana se trochu bála. Nikdy neslyšela o takovém dokumentu. Christian řekl, že dává přednost "zvláštní formě blízkosti", kde on je dominantní stranou a partnerka ho musí poslouchat a podřizovat se mu. Přitom jde o bezpečí a vzájemný souhlas. Požádal Anu, aby si smlouvu přečetla v klidu doma a rozhodla se, jestli jí to vyhovuje. Ana se podívala na tlustou složku papírů a cítila zmatek i strach. Netušila, že něco takového existuje.

Tu noc si odnesla dokumenty domů a ukázala je Kate. Ta byla šokovaná a řekla, že Ana musí pořádně přemýšlet, než do něčehotakového půjde. Kate vždycky chtěla, aby Ana měla normální lásku s romantikou a hezkými schůzkami. Ale Ana už vůči Christianovi cítila něco silného. Nechtěla se ho hned vzdát, protože pociťovala silnou přitažlivost. Začala číst podmínky smlouvy: bylo tam, jak by měla jíst, spát, kdy se vídat s Christianem, jaké věci jsou povolené a které zakázané. Vypadalo to děsivě, ale i zajímavě.

Další den Ana zavolala Christianovi a řekla, že o smlouvě chce mluvit důkladněji. Pozval ji večer do kanceláře, když tam už nebyli zaměstnanci. Ana přišla v teplém kabátě, chvěla se nejen zimou, ale i nervozitou. Christian ji odvedl do jednací místnosti, na stole ležely papíry s otázkami a body ze smlouvy. Řekl, že se ho může ptát na cokoliv a on jí vše vysvětlí. Ana se dlouho vyptávala na hranice, bolest, jak to bude prakticky probíhat. Christian odpovídal klidně, sebejistě. Upozorňoval, že hlavní cíl je přinést potěšení jemu i jí, ale přitom musí být zachovaná jeho kontrola. Ana měla strach, ale zároveň cítila zvláštní zájem o tento svět, který dřív neznala.

Nakonec řekla, že potřebuje víc času. Christian navrhl kompromis: ukáže jí svou "červenou místnost", kde má vše, co k těmto vztahům potřebuje, aby si mohla udělat představu. Ana váhala, ale souhlasila. Vešli do místnosti s červenými stěnami. Na stěnách visely provazy, pásy, různé předměty, které Ana nikdy neviděla. Atmosféra pro ni byla nová a děsivá, ale Christian ji držel za ruku a slíbil, že se nic nestane bez jejího souhlasu. Ana se rozhlížela, dotýkala se kožených pásků a cítila vzrušení i strach.

Když vyšli, Christian jí nabídl něco k pití, aby se uklidnila. Ana si vzala sklenku a udělala malý doušek vína. Srdce jí bušilo a myšlenky měla popletené. Zeptala se ho, proč to potřebuje. Odpověděl, že jinak milovat neumí, že má složitou minulost a je zvyklý na takovou kontrolu v blízkosti. Ana se mu podívala do očí a viděla v nich nějakou bolest. Chtěla se zeptat, co se mu stalo, ale bála se.

Další dny Ana četla smlouvu a zvažovala, jestli takový vztah chce zkusit. Christian ji zval na večeře, dával jí dárky: vzácné knihy, notebook, nové auto. Ana to přijímala s obezřetností, zdálo se jí, že ji obklopuje luxusem a mocí. Měla ráda prostý život, ale nedokázala úplně odmítnout jeho štědrost. Přitahoval ji a pokaždé, když byla s ním, nedokázala odolávat jeho sebejistotě a ochraně. On se naopak snažil ukazovat, že

má i jemnější stránku, občas se usmál, pomohl jí,hlídal ji při procházce. To ji mátlo, protože viděla nejen přísného člověka, ale i někoho, kdo dokáže být citlivý.

Ana byla ochotná s ním trávit víc času, i když zatím smlouvu nepodepsala. Christian vyčkával, nenaléhal, ale vždy připomínal, že je to pro něj důležité. Jednou večer ji pozval k sobě na večeři. Na stole bylo mnoho chutných jídel. Zeptal se jí, jestli nechce zkusit jejich zvláštní vztah, ale v "zjednodušené" podobě, bez přísných podmínek. Ana váhala, protože mu už chyběla, kdykoliv ho neviděla, a chtěla pochopit, co doopravdy cítí. Rozhodla se to zkusit.

Pak jí Christian nabídl, aby se znovu šla podívat do té červené místnosti. Chtěl ukázat, jak to bude vypadat. Ana souhlasila, i když se chvěla. On jí trpělivě vysvětloval každý krok, ptal se, jestli ji to nebolí nebo neděsí. Ana přiznala, že se bojí, ale nepřestala. Když to skončilo, cítila podivnou směs strachu, vzrušení a rozpaků. Christian byl spokojený, objímal ji, říkal, že je odvážná. Ana mlčela a snažila se pochopit svoje pocity.

Čas běžel. Ana se víc nořila do Christianova zvláštního světa. On hodně pracoval, ale často si našel čas, aby ji pozval na večeři, nebo jí koupil oblečení nebo jiné doplňky, aby vypadala "tak, jak se mu líbí". Ana zdvořile odmítala příliš drahé dárky, ale někdy je přijala, když už se s ním nedalo dohadovat. Chtěla zůstat nezávislá, ale postupně si uvědomovala, že ho nechává, aby ji ovlivňoval. Taky si všimla, že Christian má výbuchy žárlivosti. Neměl rád, když Ana mluvila s jinými muži, například s Josém. Ze začátku Ana myslela, že je to starost, ale potom zvažovala, jestli se ta starost nemění v přehnanou kontrolu.

Christian nerad mluvil o své minulosti, uhýbal před osobními otázkami. Ana jen věděla, že ho adoptovali ve čtyřech letech, žil v rodině Greyových a má adoptivního bratra i sestru. Zřídkakdy se zmínil o své biologické matce, říkal jí "závislá žena". Ana viděla, že ty vzpomínky mu ubližují. Ale chtěla mu pomoct a zjistit, co se mu stalo. On ale rozhodně odmítal. Buď změnil téma, nebo se zamračil a prosil Anu, ať se neptá.

Občas Ana unavovala to napětí. Zdálo se jí, že Christian dokáže být jemný a pozorný, ale uvnitř sebe skrývá hlubokou ránu a bojí se, že mu do ní někdo sáhne. Kvůli tomu si zvolil takový složitý vztah, kde všechno ovládá a chrání si srdce. Ana toužila po "normálním" vztahu: společné procházky, kino, vtipy, romantické polibky. Christian říkal, že takhle žít neumía že on miluje jinak.

Jednoho dne ji pozval na rodinnou oslavu. Ana byla nervózní, znamenalo to setkat se s jeho rodiči. Přijela k němu v lehkých šatech a on jí daroval drahou bundu, aby jí nebyla zima na čerstvém vzduchu. Měl vlastní vrtulník a rozhodl se letět k domu rodičů. Let byl vzrušující: Ana seděla v kabině poprvé v životě. Christian pilotoval jistě a Ana sledovala světla města pod sebou.

Když dorazili na místo, rodiče Christiana je přivítali vřele. Byli milí a usmívali se, ptali se, jak jde Aně studium. Christianova sestra Mia byla veselá dívka a hned s Anou začala povídat o různých věcech. Ana se trochu uvolnila a dokonce se zasmála. Ale celou dobu cítila Christianovy napjaté pohledy. Hlídal, aby nikdo nepokládal moc otázek o jeho dětství. Ana si všimla, že rodiče ho občas sledují s obavami, asi chápali, že má složitou povahu.

Když oslava skončila, vrátili se zpátky do města. Ana poděkovala Christianovi, že ji seznámil s rodinou. Řekl, že je rád, že mohl sdílet tu část života. Ale nebyl doopravdy šťastný, vypadalo to, že ho něco trápí. Ana se zkusila zeptat, jestli se něco neděje. Christian odpověděl, že je jen unavený, a navrhl, aby šli k němu.

Doma na gauči začali mluvit o smlouvě. Christian byl napjatý a chtěl, aby se Ana konečně rozhodla, zda se mu podřídí, nebo ne. Ana váhala. Zeptal se, jestli chce vědět, jak "vážné" můžou tyhle vztahy být a kam až může zajít. Ana, aby pochopila jeho potřeby, ho požádala, ať jí tu stránku ukáže. Myslela, že když pozná nejvyšší možnou míru bolesti nebo nepohodlí, udělá konečné rozhodnutí: pokračovat, nebo odejít.

Christian ji odvedl do červené místnosti a řekl, že udělá to, co dělá obvykle, když chce "potrestat". Ana měla veliký strach, ale řekla, že je připravená vidět pravdu. Požádal ji, aby se mu poklonila a lehla si na lavici. Začal ji bít páskem, jak vysvětlil, "za disciplínu". Ana cítila ostrou bolest, se slzami dusila výkřik. Bylo jí to nepříjemné a bála se. Když Christian přestal, vstala a s hrůzou se na něj podívala. V té chvíli pochopila, že takovou bolest nechce a nedokáže pochopit, jak z toho on může mít radost. Vykřikla, že jemu se to líbí, ale pro ni je to utrpení.

Christian vypadal zmateně, nečekal takovou reakci. Ana plakala a žádala ho, aby ji nechal být. Bála se, že člověk, který je jí tak blízký, umí dělat takové věci. Samozřejmě to bylo sjejím souhlasem, ale i tak cítila, jako by zradila sama sebe. Uvědomila si, že nedokáže žít podle jeho tvrdých pravidel, je příliš citlivá a sní o něčem jiném.

Vyšli z místnosti a Christian chtěl Anu obejmout, ale ona ho odstrčila.

Řekla, že už takový vztah nemůže dál snášet. Po tvářích jí tekly slzy. Christian ji prosil, ať zůstane, říkal, že ji nechce ztratit, že je pro něj výjimečná. Ale Ana se cítila zlomená a nevěřila, že by se on dokázal změnit. Toužila po opravdové lásce, ne po bolesti a násilí, i kdyby to bylo dobrovolné. Požádala ho, aby jí vrátil její věci a zavolal taxi.

Christian, i když vypadal utrápeně, souhlasil. Taxi přijelo rychle a Ana nastoupila. Christian chtěl ještě něco říct, ale neměl ta správná slova. Ona zavřela dveře a auto odjelo k jejímu bytu. Cestou Ana plakala a vzpomínala na jejich společné večeře, procházky, lety vrtulníkem, tiché rozhovory a vzácné chvíle něžnosti. Uvědomila si, že se do něj zamilovala, ale nemůže přijmout jeho způsob života.

Když se vrátila domů, Kate se vystrašeně ptala, co se stalo. Viděla Aniny slzy a všechno pochopila, aniž by potřebovala vysvětlení. Ana poprosila, ať ji nechá o samotě. Vešla do svého pokoje, zavřela dveře, sedla si na postel a tiše plakala. Srdce ji bolelo z té ztráty. Ale věděla, že zůstat v takovém vztahu proti své vůli by jí působilo ještě větší utrpení. Připadalo jí, že odešla, protože se měla ráda a chtěla být v souladu sama se sebou. Ale netušila, jak dlouho se budou hojit rány, které zůstaly po setkání s Christianem Greyem.

Další den se Ana probudila s těžkým pocitem. Vzpomínala na všechny jejich rozhovory, na Christianův pohled, jeho něžné a zároveň děsivé doteky, chvíle štěstí i tu minutu, kdy si uvědomila, že musí odejít. Bylo jí zle, ale snažila se to zvládnout. Učila se na zkoušky, pila čaj, četla si skripta. Kate se o ni starala, vařila jídlo, snažila se ji rozveselit, ale Ana byla pohroužená do svého smutku.

Občas zazvonil telefon, Ana viděla neznámá čísla a hádala, že to může být Christian, který se s ní chce spojit. Ale nezvedala to. Bála se znovu slyšet jeho hlas, protože věděla, že by jí to sevřelo srdce a mohla by udělat špatné rozhodnutí. Rozhodla se, že musí sebrat odvahu a všechno si srovnat sama v sobě.

Plynuly dny, bolest neustupovala, ale Ana začínala chápat, že se to nestalo náhodou. Potkala výjimečného muže, který ji zaujal silnou osobností,krásou a zájmem. Ale také jí přinesl strach a nepříjemnou zkušenost. Ana v sobě cítila, že nedokáže přijmout svět, kde jsou fyzické tresty, i když s tím někdo souhlasí. Nechtěla žít v neustálé kontrole. Přitom věděla, že Christian k ní něco cítil. Říkal, že je pro něj zvláštní, věnoval jí jemné chvíle, zkoušel ukázat svou lepší stránku. Jenže jejich rozdíly byly příliš velké.

Tak skončila tahle kapitola jejich příběhu. Ana zůstala sama, snažila se být silná, věděla, že potřebuje nové zážitky, cíle a sny. Musela dokončit univerzitu, najít práci a naučit se žít bez strachu a vášně, které prožívala s Christianem. Kate byla stále nablízku a občas se ptala, jestli si o tom Ana nechce promluvit. Ana odpovídala, že ještě není připravená. Potřebovala si sama odpovědět na otázku, proč ji tak lákal muž, který jí nakonec přinesl psychickou bolest, i když nechtěl ubližovat.

Ana měla pocit, že jí v srdci zůstala rána, ale zároveň cítila, že vyspěla a zesílila. Vzpomněla si na všechny lekce, které jí Christian dal. V tom zvláštním svazku se naučila víc chápat svá přání, hranice a sebeúctu. Uvědomila si, že každý má právo na své preference, ale nikdo se nemusí měnit kvůli druhému, pokud to vnitřně necítí. Christian nedokázal žít bez plné kontroly, Ana zase nemohla žít v takovém uspořádání.

Někdy se dívala z okna a představovala si, jak Christian sedí doma nebo v kanceláři, možná na ni myslí. Představovala si jeho osamělou postavu u klavíru, tichou smutnou melodii, a cítila lehké výčitky. Ale věděla, že kdyby zůstala, trápila by se mnohem víc. Teď se musí soustředit na sebe a na svůj budoucí život.

Vnitřně chápala, že příběh není uzavřený. Možná se někdy v budoucnu ještě setkají nebo náhodou potkají. Ale teď věděla, že udělala správnou věc, když odešla. Bolelo ji to, ale bylo to jediné řešení, aby neztratila sama sebe.